Osm století víry, kamene a modlitby.

Z historie vzniku farního kostela

Poprvé v písemných pramenech je kostel v Bruntále uveden v listině, jíž 15 italských arcibiskupů a biskupů uděluje návštěvníkům kostelů sv. Václava v Hradci u Opavy a Bruntále čtyřicetidenní odpustky. Listina je označena datem 14. prosince 1295 a byla vydána v Římě. Odpustky se udělovaly těm, kdo navštíví uvedené kostely ve vyjmenovaných svátcích — na sv. Václava, vánoce, velikonoce, svatodušní svátky, čtyři hlavní mariánské svátky a svátky všech apoštolů. Dne 28. července 1296 tuto listinu potvrdil přivěšením pečeti olomoucký biskup Dětřich.

Roku 1382 je uveden plebán zdejšího kostela Jan, notář knížete Jana Opavského a ratibořského. V letech 1482 a 1487 se v Bruntále připomíná farář Petr, k roku 1490 farář Jan. Pro dějiny kostela jsou důležité údaje z roku 1556, kdy za vzpouru proti vrchnosti přišlo město Bruntál o výsady svobodného města.

Roku 1585 založil a vystavěl po severním boku presbytáře kostela Hynek starší z Vrbna kapli s rodovou hrobkou. Za účasti pánů z Vrbna v odboji proti monarchii bylo rodu panství i s městem po bitvě na Bílé Hoře konfiskováno a v roce 1620 prodáno Řádu německých rytířů. V letech 1658–1660 byl řádovým velmistrem dotován nový hlavní oltář v kostele, zasvěcený patronce řádu Panně Marii.

V letech 1729–1731 byla nákladem řádového místodržícího Zikmunda ze Satzenhofen vystavěna na jižní straně presbytáře kaple sv. Kříže. Po požáru v roce 1764, kdy vyhořel s městem i kostel, došlo k barokizaci interiéru. V letech 1995–97 bylo zrestaurováno renesanční sgrafito věže a byly obnoveny vstupní vrata do kostela.

Stavebně-historická charakteristika

Historickým jádrem dnešního Bruntálu, obklopeného kdysi prstencem hradeb, je přibližně čtvercové náměstí položené v mírně klesajícím svahu. Nad ním, oddělen od náměstí blokem domů, stojí městský farní kostel, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Původně gotická stavba byla během své historie několikrát přestavěna, na konci 16. století byla upravena renesančně, v 1. polovině 18. století barokně.

Dispozice kostela se skládá z delšího presbytáře o dvou téměř čtvercových polích a pětibokém závěru. Na západě navazuje pseudobazilikální trojlodí. V jihozápadním nároží stavby se tyčí mohutná hranolovitá věž s renesančními sgrafity a šestibokou nástavbou. Střechy kostela jsou sedlové, taškové, na věži je mědí pobytá báň.

Z původní stavby zůstávají v kněžišti pouze sloupy s příporami, které jsou zdobeny ornamentem vinné révy, ostatní kamenická výzdoba při přestavbách kostela zanikla. Kostel je i přes to nejstarší kamennou stavbou města.

Z mobiliáře kostela

Roku 1756 byl kostelu darován oltářní obraz s kvalitní flámskou malbou Snětí Krista z kříže od Oswalda Ongherse, který ho namaloval roku 1668 v Benátkách a nyní ho můžeme najít nad hlavním oltářem. V roce 1855 byl postaven nový hlavní oltář, kazatelna a dva boční oltáře v pseudogotickém slohu z dílny rodiny Kutzerů z Horního Údolí, včetně 4 plastik evangelistů po stranách presbytáře.

Na severní straně, vedle kostela, stojí umělecky hodnotná kamenná socha Panny Marie s latinským názvem a jménem budovatele, místodržícího řádu Jana Viléma ze Zochu, z roku 1678. Jejím autorem byl některý ze sochařů pracujících na bruntálském zámku. Na východní straně je v zasklené skříni Getsemanská zahrada, práce pravděpodobně místního lidového umělce.

Řád má svůj původ ve Svaté zemi, kde jej roku 1190 založili měšťané z Brém a Lübecku před obleženým Akkonem. Papež Klement III. poskytl novému řádu papežskou ochranu bulou z 6. února 1191. Úkolem řádu se stala ochrana poutníků a služba bližním v nezištné a obětavé lásce.

V roce 1198, kdy bylo bratrstvo povýšeno na rytířský řád, přibyl nový úkol — chránit křesťanskou víru proti Kristovým nepřátelům. Řádu byl vtisknut charakter duchovně rytířské instituce. Bulou Inocence V. z 11. prosince 1358 obdržely účast na všech řádových privilegiích také řádové sestry.

Řád žil podle řehole templářů a při péči o nemocné přejímal zvyklosti johanitů. Některé prvky a struktury řádového života byly též převzaty od cisterciáků a dominikánů a přizpůsobeny vlastním podmínkám.

Řád se rozšířil v celém Středomoří a postupně i v Evropě. Do Čech přišel Řád v prvních letech 13. století. Pražská komenda se špitálem sv. Petra na Pořičí se datuje rokem 1204. Husitské války přinesly zánik téměř celé české provincie. Její obnova si vyžádala skoro dvě staletí.

Heslo: Heilen und Helfen

Heilen und Helfen. Léčit a uzdravovat — řádové heslo

Se zánikem dobových forem prošel Řád vnějšími i vnitřními otřesy, avšak jádro řádového ideálu zůstalo zachováno. V polovině 19. století prošel řád rozsáhlými reformami, jejichž duší byl kněz P. Petr Pavel Riegler. Kněžím byla svěřována duchovní služba, řízení charitativních ústavů a duchovní správa v inkorporovaných farnostech.

Po roce 1918 se někdejší rytířský řád v důsledku poválečných společenských přeměn stal výhradně řádem duchovním. Řehole byla přizpůsobena požadavkům doby a 27. listopadu 1929 slavnostně potvrzena Apoštolským stolcem. Tato nezbytná přeměna v duchovní řád s sebou přinesla zrušení rytířského elementu a šlechtických výsad.

Tento pokus o nový počátek byl však z velké části zmařen nástupem nacismu. Řád byl Hitlerem zrušen nejprve v Rakousku a o několik měsíců později i v Československu. Řád byl zakázán jako organizace nepřátelská říši, velmistr internován, členové rozehnáni a někteří uvězněni v koncentračních táborech. Po válce začíná Řád znovu uvádět v život své základní ideály.

Dnešní řád

Dnešní činnost Řádu zahrnuje několik desítek nemocnic, škol, zařízení pro mentálně postižené, domovy důchodců a penziony pro přestárlé, speciální kliniky a zařízení pro mladistvé. Řádovou rodinu tvoří asi stovka kněží a bratří, tři stovky řádových sester a na sedm set familiářů.

Jednotlivé provincie (celkem pět) jsou vedeny priory. Hlavou celého řádu je velmistr sídlící ve Vídni. Česká provincie sídlí v Opavě a spravuje mj. bruntálskou farnost.